V sobotu odpoledne jsme navštívili druhý črvtrfinálový zápas mezi Dražovicemi a Lulčí, který se odehrával na stadioně ve Vyškově. Hrálo se o postup do semifinále a jelikož první vzájemný duel skončil remízou, neměl žádný z týmů výhodu, začínalo se od začátku, v tomto utkání buď a nebo.

Oba týmy se podle toho připravovaly a hráči přišli náležitě naladěni. A od samého začátku hokej i tak vypadal – rychlý, dravý, nabuzený. Luleč se do zápasu vrhla po hlavě a trochu zaskočeným Dražovicím nezbylo než se bránit. V šesté minutě ve vlastním oslabení použili únikovou taktiku, Vladimír Crhonek přihrál na soupeřově modré číhajícímu Petru Špičákovi a ten celkem bez potíží skóroval – 1:0.

Luleč sice trochu znervózněla, ale v tlaku nepolevili. V jedenácté minutě se podařilo únik oplatit, tentokrát si Martin Provazník všiml najíždějícího Jana Vavříčka a bylo z toho vyrovnání.

Václav Lošek                                         Jan Vavříček                  Jan Špidlík                         

O minutu později si Luleč vytvořila jedno ze svých nesčetných pěkných postavení v tomto zápase, několik přihrávek, rozhodit obránce, nakonec se puk dostal před nikým nebráněného Jiřího Poledníka, který nezaváhal a brankář neměl z metru šanci.

Luleč vedla 2:1 a poměrně značně převyšovala Dražovice v aktivitě po celou první třetinu.

Ve druhé třetině se „výkonnostní propast“ mezi oběma týmy ještě více prohloubila. V osmnácté minutě se sice Dražovicím podařilo skórovat, na střídačku odjíždějící Vratislav Čabla nahodil puk na lulečskou branku, kde ho zachytil Petr Marianík a nadvakrát překonal ležícího Vladimíra Schreinera, ale to bylo asi vše. Ve zbytku této třetiny se dražovičtí dostali do útoku tak třikrát.

Luleč rozjela svou krasojízdu, útok střídal útok, vynikali především v přesnosti přihrávek a vytváření gólových postavení před brankou, ale úspěšní nebyli již ani jednou. Libor Peč chytal a chytal a chytal. Třeba říct, že obránci pomáhali ze všech sil.

V osmé minutě nastal kritický okamžik, kdy se puk v dražovické brance odrazil od jedné tyčky ke druhé a vyjel následně před branku, Luleč nárokovala gól, Dražovice samozřejmě ne, rozhodčí byli oba docela daleko, ale shodli se na tom, že se puk za čáru nedostal a zůstali jsme na stejném skóre (osobně si myslím, že to branka skutečně nebyla, stála jsem rovnou za ní).

V závěru druhé třetiny se dražovičtí hráči uchylovali k agresivnější hře, rozhodčí ale tvrdě trestali. Výsledkem byly celkem čtyři přesilové hry pro Luleč, jedenkrát dokonce 5 na 3. Ale ani v jednom případě se nepodařilo poměnit. Libor Peč chytal.

Po druhé třetině vyjela rolba.  Jelikož se venku už setmělo, tak nad ledem pořádně rozsvítili a zahnali strašidla z tmavých koutů haly. Diváci (kterých možná nebyla stovka, ale osmdesát určitě) šli do bufetu na pivo a párek v rohlíku. Povídali si, pokuřovali, bylo vidět, že si hru užívají. Trochu to celé atmosférou připomínalo druhou ligu. Musím říct, že to bylo moc příjemné :) 

A čekalo nás možná rozhodujících 15 minut. Hra se zklidnila, poslední třetinu byla bez vyloučení. Dražovičtí se o přestávce dali dokupy a začali trochu hrát, konečně se dostávali alespoň před lulečskou branku, když už ne do gólových střel. Luleč nepřestala tlačit. A Libor Peč chytal. Za vše hovoří například poslední vteřiny zápasu, kdy lulečský útočník sám unikl v nájezdu na soupeřovu branku, s jistotou si nachystal puk, neomylně vystřelil do levého horního rohu (celý stadion v tom okamžiku ztichl, hráči na ledě se zastavili) a brankář s ledovým klidem předvádl perfektní semafor.

Zápas v základní hrací době skončil opět remízou 2:2 a následovaly rozhodující nájezdy.

Atmosféra na zimáku byla báječná, ono přece jen tolik lidí něco dokáže a všichni byli napjatí - jsme zase na začátku, oba soupeři mohou vyhrát, jeden z nich za pár minut v euforii odjede z ledu a druhý bude hodně smutný.

Začínaly Dražovice, jako první Jan Špidlík, klička mu nevyšla. Za Luleč nastoupil Martin Provazník, kterému se v rozhodujícím okamžiku trochu smekl puk a střela neměla razanci. Petr Špičák zkušeně prostřelil brankáře mezi betony, Dražovice vedly 1:0. Jan Vavříček se pokusil o střelu, vyšla pěkně, ale brankář se zaskočit nenechal. Richard Hudeček rovněž vystřelil, Vladimír Schreiner předvedl stejně efektní zákrok v podřepu s hokejkou jako kolega v minulém nájezdu a zůstavali jsme na 1:0. Situaci zachraňoval Petr Horáček, který si dosud neomylného Peče položil a snadno skóroval přes rameno.

Po první sérii 1:1, následovala náhlá smrt. Začínala Luleč, opět Petr Horáček, tentokrát poslal puk Pečovi mezi nohama. Dražovický Petr Mariník prostřelil Scheinera pod rukou – 2:2. Luleč opět věřila Petru Horáčkovi, jehož střelu ale teď zastavil brankář tělem. Za Dražovice šel Václav Lošek, vymetl roh lulečské branky a byl konec.

Na jedné straně obrovská euforie, na druhé straně neskutečný smutek. Pro Luleč ještě o to těžší okamžik, protože celý zápas měli navrch, přehrávali soupeře více než dvě třetiny hrací doby, navíc měli k dobru několik přesilových her, byli bojovnější a rozhodně hokejovější. Dražovice měly Libora Peče. Tečka.

Zápas byl opravdu nádherný zážitek, moji dva společníci, oba profesionální hokejisté, sice občas komentovali dění na ledě s úsměvem, ale shodli jsme se na tom, že jsme viděli pěkné akce a nejen dražovický brankář zaslouží pochvalu. Ještě jednou připomenu skvělou atmosféru díky všem divákům a k tomu napětí až do posledního nájezdu, to vše dělá tento zápas opravdu jedním z vrcholů letšní sezóny.

Ještě chci zmínit fakt, že i když se druhá třetina dost protáhla a nebylo moc času, rolbaři upravili led a nechali utkání dohrát v klidu až dokonce včetně nájezdů, takže se vymeřený čas protáhl skoro o dvacet minut. Navíc hráči přicházející na následující led s pochopením a bez větších řečí sledovali zápas. Bravo Vyškove, toto by se v Brně nestalo.

Lulči tleskáme za předvedený výkon, postupujícím Dražovicím blahopřejeme a těšíme se na ně příští víkend v semifinále tentokrát už v Brně.